Autor: P. Jan Lisowski | Archidioecesis Olomucensis
Zdroj: © Třicet ozvěn Lásky | Měsíc s Božským Srdcem | 2026
Datum napsání:
18.06.2026
Třicet ozvěn Lásky ∼ Zamyšlení na 18. června
Smír ~ Hojení ran světa.
Teď sice pro vás trpím, ale raduji se (z toho), protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět (do plné míry) Kristových útrap; (má z toho prospěch) jeho tělo, to je církev ~ Kol 1, 24.Když se zadíváme na obraz Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, nevidíme triumfální symbol moci, ale Srdce ovinuté trním, probodené a planoucí. Je to srdce, které nese stopy lidského odmítnutí, lhostejnosti a bolesti. V listu Koloským nacházíme překvapivá slova apoštola Pavla, který říká: „Teď sice pro vás trpím, ale raduji se (z toho), protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět (do plné míry) Kristových útrap; (má z toho prospěch) jeho tělo, to je církev.“ Tato slova nás uvádějí do hlubokého tajemství smíru. Neznamená to, že by Kristova oběť na kříži byla nedostatečná nebo neúplná. Znamená to však, že Kristus nás zve, abychom se stali aktivními účastníky jeho uzdravující lásky. Smír není pouhým sentimentálním pocitem lítosti nad lidskými hříchy, ale je to vědomé rozhodnutí milovat tam, kde láska chybí, a přinášet pokoj tam, kde vládne zranění.
Žijeme ve světě, který je hluboce rozdělený a zraněný. Každý den jsme svědky lhostejnosti, nespravedlnosti, hněvu a bolesti, které se hromadí v lidských srdcích a strukturách společnosti. Božské Srdce tyto rány vnímá s nesmírnou citlivostí. Smír, ke kterému jsme v tomto měsíci zváni, je duchovní i praktickou odpovědí na toto volání světa. Je to ochota postavit se do trhliny. Když někdo kolem nás jedná zlobivě, naším smírem je odpovědět laskavostí. Když se setkáme s chladem a nezájmem, naším smírem je darovat pozornost a vřelost. Tímto způsobem se naše každodenní drobné oběti, trpělivost v těžkostech a věrnost v lásce stávají balzámem, který hojí rány na mystickém Těle Kristově a vrací světu naději.
Spojení s Božským Srdcem v díle smíru proměňuje také náš pohled na vlastní utrpení a těžkosti. Když procházíme obdobím zkoušek, neporozumění nebo vnitřní vyprahlosti, máme sklon ptát se po smyslu této bolesti. Pavel nám ukazuje cestu: můžeme tyto stíny odevzdat Bohu a spojit je s Kristovým utrpením za záchranu světa. Naše osobní kříže tak ztrácejí svou hořkost a nesmyslnost a stávají se nástrojem milosti. Vstupujeme do Nejsvětějšího Srdce ne proto, abychom utekli před realitou, ale abychom z něj čerpali sílu milovat svět takový, jaký je - zraněný, a přesto nekonečně milovaný. Každý náš skutek lásky, každá tichá modlitba za ty, kdo ubližují, a každé trpělivé snášení obtíží má moc proměňovat duchovní klima kolem nás a přinášet uzdravení tam, kde lidské síly selhávají.
Závěrečná modlitba: Pane Ježíši, přicházíme k tvému Nejsvětějšímu Srdci a přinášíme ti rány celého světa i naše vlastní selhání. Prosíme tě, přijmi naše životy, naše radosti i bolesti jako projev smíru za lidskou lhostejnost a nelásku. Dej nám srdce vnímavé a odvahu odpovídat na zlo dobrem, abychom tvou láskou hojili rány kolem nás. Spojujeme svá srdce s tvým, abychom v tomto světě byli nástroji tvého pokoje a tvého milosrdenství. Amen.
